22. května 2025
MY JSME CHARITA ŽĎÁR
Jsem budova Nesy - denního stacionáře. Najdete mě nedaleko centra Velkého Meziříčí v ulici Čechova 30.
Právě se rozednívá, je šest hodin a přichází první zaměstnanec, který naplánuje celý den. O půl sedmé vyjíždí ze dvora červená dodávka, aby nadvakrát dovezla uživatele ze všech koutů Velkomeziříčska i Bítešska. V této době se sejdou všichni pracovníci a připravují moje prostory na příchod uživatelů. Otevřou okna a pustí čerstvý vzduch do mých místností. Uvaří čaj a nachystají nástěnku s denním rozvrhem, aby si každý uživatel mohl prohlédnout, co ho čeká. První z nich přichází před sedmou hodinou a v šatně se připraví na daný den.
V mé budově najdete mnoho místností s různým účelem. Nejen po ránu si uživatelé mohou v tělocvičně protáhnout celé tělo na motomedu, gymnastických míčích, cvičením s kruhy nebo na žíněnce. Poté si mohou nechat namasírovat svaly nebo spočinout v závěsné houpačce. Uživatelé s těžkým postižením tráví čas ve stimulační místnosti. Pod tímto tajuplným názvem se skrývá místnost pro odpočinek a udržování fyzické kondice. V individuální místnosti si uživatelé procvičují mozkové závity a motoriku rukou při manipulaci se skládačkami, hrami a prací na tabletu. Někteří uživatelé píšou jídelní lístek na počítači nebo kroniku stacionáře. A protože prádlo se samo nevypere, cvičí uživatelé i jeho věšení, sbírání a žehlení.
Dopoledne se rozezní hlasy i zvuky pracovních pomůcek v dílnách, které nabízím celkem ve čtyřech místnostech. Od rána probíhá důležitá činnost v kulinářské dílně - příprava svačiny. V jedné místnosti je společná šicí i keramická dílna. Šijí zde i povlaky na polohovací pomůcky pro denní stacionář. V keramické dílně uživatelé s pracovníky rozpracovávají keramickou hlínu. V další místnosti, která se nazývá rukodělná dílna, odlévají různobarevné a voňavé svíčky a mýdla do forem, pracují s vlnou a navlékají různé korálky.. Práce v řemeslné dílně je nejvíce oblíbená u zdatných mužů, ale i ostatní zde pracují s pilou či hoblíkem.
Kolem mé budovy se rozkládá zahrada, o kterou se uživatelé s pracovníky také starají. Můžete je spatřit při sezónních činnostech jako hrabání listí, sečení trávníku a péče o květiny. Je zajímavé sledovat pracovníky, jak při naprosto běžných činnostech dokážou uživatele motivovat k tomu, aby se to také naučili. Poskytují jim při tom podporu tak, jak kdo potřebuje, někteří tedy pracují úplně sami, někomu vedou ruce a někdo se na činnosti podílí pozorováním nebo komentováním.
Mojí nejoblíbenější místností je snoezelen. Je to relaxační místnost často doprovázená různými světly a vůněmi. Zajímavým kusem nábytku je vodní lůžko, na kterém uživatelé relaxují jako na mořských vlnách. Pracovníci jim také namasírují končetiny podle metody bazální stimulace.
Největší, nejčastěji navštěvovaná místnost je jídelna. Mohlo by se zdát, že jejím jediným účelem je dobře se najíst, ovšem není tomu tak. Kromě chutných obědů i svačin se tady potkávají všichni uživatelé pospolu při společném posezení po obědě. Při kávě se věnují společným aktivitám jako je zpěv s kytarou, hraní na bubny, společenské hry nebo povídání na různá témata. Občas si v tomto čase i připomenou svoje práva, postup při mimořádných situacích nebo nadcházející akce na poradách uživatelů. Každý den se tedy mohu těšit na jiný a různorodý program.
Každý pracovník i uživatel přináší do mé budovy svoje dary, schopnosti i dovednosti. Každý přikládá svůj dílek, který zapadá do mozaiky dne ve stacionáři Nesa. Obohacují tím život mojí budovy a můj den, který díky nim není fádní.